Archív

Monthly Archives: Leden 2013

Pan doktor mi vysvětlil a dopodrobna popsal co a jak a jaké jsou možnosti operace. A je jen na mně, jak se rozhodnu. Jedna z variant bylo zavedení umělých vazů. Tato operace je jednodušší a tím pádem i levnější (orientačně 9 000–15 000 Kč), u velkých plemen se příliš nedoporučuje, protože často praskají a navíc syntetické vlákno nemusí tělo dobře přijmout. Navíc se mnohem dříve začne v postiženém koleni  tvořit artróza. Další možností je metoda TTA (cena orientačně 25 000–30 000 Kč, záleží na velikosti psa a typu titanových implantátů), což je v současné době nejmodernější řešení při přetržení zkříženého vazu v koleni. Poprvé byla tato metoda vyzkoušena v roce 2002, tedy jedná se spíše o novinku, a proto je u nás v ČR jen pár opravdových odborníků, kteří umí touto metodou operovat. Vazy se uměle nenahrazují, ale jde o posun úponu čéškového vazu a je nutné přeříznout holenní kost, která se jinak naúhlí a titanovými implantáty zpevní. Implantáty se nevytahují, pes je má do konce života. Bližší popis doporučuji si najít na internetu, odborných textů i fotek je tu spousta a určitě budou srozumitelnější, než můj laický popis.

Několik dní jsem přemýšlela, strávila nespočet hodin na internetu hledáním informací, ptala se u více ortopedů, chovatelů i známých-pejskařů. Většina mi doporučila operaci metodou TTA, která se používá u velkých plemen a pracovně či sportovně využívaných psů, kteří se mohou po úspěšné operaci i rekonvalescenci vrátit do běžné zátěže. Jak už jsem zmiňovala, můj pes je velmi temperamentní a někdy je jak utržený ze řetězu, takže o to větší je u něj pravděpodobnost, že by se umělé vazy přetrhly. Pokud je operace správně provedena a noha se dobře zahojí, je tato operace trvalá a nevzniká tak rychle artróza jako u výše zmiňované operace. Po těchto operacích je menší pravděpodobnost komplikací a když už, ne tak závažných jako u jiných metod a navíc dochází obvykle dříve k zatěžování operované nohy. A to jsou hlavní důvody, proč jsme se pro TTA rozhodli.

Dle slov veterinářů-ortopedů i lidí, kteří mají u svého psa zkušenosti s utrženými vazy v koleni, je stejně jako dobře provedená operace velmi důležitá i následná rekonvalescence. Operace je polovinou úspěchu, rekonvalescence tou druhou. Což znamená dva měsíce po operaci absolutní klidový režim, jen na vodítku vyvenčit a domů. Žádné vycházky a už vůbec ne běhání, skákání apod. Po dvou měsících se jde na kontrolní rentgen a pokud se vše dobře zahojí a sroste, přichází další fáze rekonvalescence, která trvá asi čtyři měsíce. Spočívá v pozvolném nasvalování a zvyšování zátěže, můžete pomalu chodit na vycházky, ze začátku krátké na vodítku, postupně prodlužovat, později se bude moct pes pustit z vodítka, atd. Plavání po nějaké době je myslím jedno z nejlepších činností na osvalení, aniž by se namáhaly klouby. Jde hlavně o to, aby zátěž nebyla nárazová a neudělalo se více škody než užitku. Navíc se často stává, že prasknou vazy i na druhém koleni, protože po dobu od zranění po rekonvalescenci jsou díky odlehčování zraněné nohy přetěžované. I proto je citlivá pooperační péče tak důležitá.

Doufala jsem, že to není nic vážného a jedná se třeba jen o natažený sval. Byl stále plný elánu, žral s chutí jako obvykle, takže krom kulhání se tvářil, jakoby se nic nedělo. S nohou jsem mu zkoušela všelijak kroutit, natahovat a nevypadalo, že by byla bolestivá. Když se po pár dnech kulhání stále nezlepšovalo, začala jsem pátrat po internetu a dle příznaků to vypadalo na přetržený křížový vaz v koleni. Příznaky jsou kulhání, vtáčení kolene jakoby dovnitř a při stání se pes opírá jen jemně špičkou nohy. A protože je operace především u velkých plemen nevyhnutelná a měla by se řešit co nejdříve z důvodu brzkého vzniku artrózy v poškozeném koleni, zavolala jsem na VFU v Brně a domluvila si ještě ten den vyšetření u ortopeda. Potvrdilo se, čeho jsem se obávala. Nebyl potřeba rentgen, diagnóza byla stanovena tzv. zásuvkovým testem, kdy doktor zkouší s kolenem hýbat a je přitom vidět, že koleno nedrží pohromadě a jde s ním hýbat dopředu a dozadu. Ovšem ne vždy je možné stanovit diagnózu bez narkózy a rtg.

Obvykle se vazy poškozují postupně, až jednoho dne bez viditelné příčiny prasknou úplně. My jsme případ méně častý a to, že prasknou náhle a úplně, např. při úrazu. Udělala jsem velkou chybu a myslím si, že to také mělo na toto zranění vliv, že jsem psa vytáhla z auta na trénink obran a bez předchozího alespoň rozchození jsme šli hned kousat, tím pádem měl ztuhlé a neprocvičené všechny svaly, vazy i šlachy. K poškození vazů zřejmě došlo, když dobíhal příliš horlivě do vyštěkávací makety a při opakovaném prudkém zatáčení a zároveň brždění se vazy utrhly. Navíc to bylo v zimě a na zemi ležel uchozený sníh, takže to trochu klouzalo. Odjeli jsme domů se zraněnou pravou zadní nohou, na kterou výrazně kulhal, chvílemi mírně došlapoval, při rychlejší chůzi poskakoval po třech.

Mám pětiletého psa plemene rotvajler, který je velmi temperamentní a věnuji se s ním všestrannému sportovnímu výcviku. Do doby, než se mu stal tento úraz – přetržení křížového vazu v koleni, jsem jen matně tušila, o co se jedná a navíc spíše ve spojitosti s lidskými sportovci. Vůbec mě nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát i mému psovi, i když v ortopedii psů patří mezi nejčastější příčiny kulhání na zadní nohu. Jak jsem později zjistila, zrovna rotvajler je jeden z hlavních kandidátů na rupturu zkříženého vazu v koleni. Plemennou predispozici mají i další velká těžká plemena jako např. bernský salašnický pes, bulmastif, brazilská fila, bernardýn a spousta dalších. Bohužel se tato „nehoda“ nevyhýbá ani středním a menším plemenům. Větší pravděpodobnost je u psů se strmým postojem, obézních, málo pohyblivých nebo při příliš velké nárazové zátěži.

Strávila jsem hodně času na internetu, našla spoustu odborných informací, ale ne dost osobních zkušeností a postřehů hlavně od majitelů pejsků s tímto problémem. Prostě, jak to u nich celé probíhalo, jak rychle se pejsek zotavoval, atd. Proto jsem se rozhodla založit blog, na kterém se s vámi ráda podělím o naše zkušenosti s tímto zraněním, následnou operací a rekonvalescencí. Snad to někomu pomůže a bude snáz prožívat tuto nepříjemnou událost v životě svého psa. A případně se i poučí z mých chyb. Můžete si zde přečíst i mrknout na fotky a videa, jak u nás probíhaly první dny, týdny a měsíce po operaci.